Jak se „správně“ rozhodnout?

V průběhu života jsme stále častěji nuceni dělat rozhodnutí, vybrat si jednu z možností. Často nevíme, pro kterou variantu se rozhodnout a mnohdy z toho nemůžeme spát, od rána do večera přemýšlíme a prožíváme tak obtížné chvíle. Zcela zbytečně.

Stačí vnímat sám sebe

V dřívějších dobách, před tím, než jsem měl zkušenosti s různými metodami, jsem se rozhodoval pod vlivem strachů, volbou menšího zla nebo odporu, snažil jsem si psát plusy a minusy, dokonce jsem zkoušel i kostky, karty… snad jen kávová sedlina nebyla. Nemůžu říct, že by takový způsob rozhodování nebo výběru nefungoval, jen nyní vnímám, kolik úsilí, bezesných nocí a energie jsem každému zásadnějšímu rozhodnutí věnoval.

Díky nyní nabytým zkušenostem vím, ze za mě mnohdy rozhodovaly strachy, bloky, negativní emoce, ale i druzí a jejich obavy, a že jsem vlastně nerozhodoval já.

Cely život do nás naše okolí tesá jako do kamene moudra typu “kluci nepláčou; postav dům, zasaď strom, zploď syna; musíš se vdát a mít děti, to je poslání každé ženy; ženy jsou slabší, křehké kvítky….” a spoustu dalších. Věříme tomu. Říká nám to přece maminka, tatínek, babička, dědeček, paní učitelka, soudruh ředitel a další a další autority a ti přece vždycky mají pravdu! Ale co když je to jinak? Co když kluci brečí? A holky vůbec nejsou slabé? Co když nám všichni lžou?

Nemusí to byt nutně úmyslně lež, nicméně po generace opakovaná lež se stává pravdou a my a ani naši předkové se vůbec nepozastavujeme nad tím, co skutečně říkáme a proč to říkáme. A jak z toho ven?

Mně se nejvíc osvědčilo poslouchat sám sebe, vnímat své pocity a intuici. A je to velmi jednoduché. Mám-li z něčeho “blbej” pocit a z něčeho jiného ne, potom se rozhoduju pro druhou variantu. Pokud mám na výběr více možnosti, zvolím tu, u které cítí největší přínos pro mě, tu, která me láká nejvíc, u které nejvíc zářím, pokud si je postupně představuju v duchu.

Já vím, ale…

Mnohdy se nám však do rozhodování vloudi pověstné “ale”, slůvko přinášející pochybnosti, negace, racionalitu.

Chci odejít z práce, nebaví mě, ale nemůžu, musím splácet hypotéku.” Chápu, splátky a účty. Taky je platím. Ale kdo řekl, že si jiné zaměstnání nenajdete a že nebudete schopni splácet hypotéku? A vy tomu opravdu věříte? To vás ten druhy zná lépe než vy sami sebe? To o sobě opravdu tak pochybujete? A proč?

Chci chodit zpívat do sboru / na kurz kreslení / tančit, ale neumím to a ztrapním se.” Jako děti jsme o sobě nikdy neřekli, že jsme nemehla, že nám něco nejde a už vůbec ne že něco nedokážeme. Všechny tyto závěry, soudy a hodnocení jsme slyšeli od druhých a uvěřili jim. Ale co když se ti druzí pletli? Co když mate talent a umíte zpívat, kreslit, tančit? Co když jen potřebujete talent rozvíjet a zbytečně ho marníte?

Neexistují dobrá a špatná rozhodnutí

Určitě máte také tu zkušenost, že i když každou variantu důkladně promyslíte, obrátíte několikrát vzhůru nohama a myslíte si, že vidíte až za roh, život vám nakonec přinesl takový vývoj události, který by vás ani ve snu nenapadl.

Chci tím říct, že stejně nikdy nevymyslíme všechny důsledky svých rozhodnutí několik tahů dopředu. Často vás překvapí, jaká hra se vašim rozhodnutím rozehrává a další partie tak jsou velkou neznámou. A jak víte, že by rozhodnutí se pro druhou variantu nepřineslo ještě něco lepšího? Proč si myslíte, že jste se rozhodli dobře nebo špatně? V podstatě existuje jen jeden způsob, jak ověřit ne/správnost svého rozhodnuti, a to je prožít tu naprosto samou situaci znovu a zvolit druhou možnost. Ale osobně vrátit čas neumím, tohle potvrzení si správnosti svého rozhodnuti tak využít nemůžu.

Obdobně vnímám, že ať se rozhodnu jakkoliv, důsledky svého rozhodnutí budu žít já, ať už budou jakékoliv. A také proto se rozhoduji dle svého srdce, vybírám si tak tu variantu, která mi sedí víc, která mi pocitově přinese víc, která je pro mě v představách lehčí.

Zkuste to také! Rozhodování bude jednodušší a rozhodnuti budou jen a jen vaše.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *