S našimi chybami, slabými stránkami a nedokonalostmi je to jako se vším v našem životě – můžeme před nimi utíkat, schovávat je nebo s nimi bojovat. Ve chvíli, kdy nám někdo nastaví zrcadlo a poukáže na naše chyby, cítíme se pod útokem. Často říkáme, že je to přirozené, že přece i zvířata buď utíkají nebo útočí. Jenže zvířata se takto chovají jen v případě ohrožení života svého nebo svých mláďat.
To se opravdu při poukázání na naše slabiny bojíme o život? Proč tak často útočíme?
Naše reakce, věřím, máme skutečně vrozené. Pokud někdo nebo něco poukazuje na naše slabá místa, vlastnosti, zranitelnost obecně, cítíme se být oslabení a ohrožení, slabší. A jak víme, slabé kusy v přírodě většinou neobstojí. Učila nás to i společnost, a to po mnoho a mnoho generací, kdy „být slabý se nevyplácí“. V takovou krizovou chvíli je náš úkol jediný: naši zranitelnost a slabost zamaskoval, případně dostat protistranu na stejnou – slabou, nízkou – úroveň, abychom my nebyli ti slabší. A uděláme to velmi prozaicky: zaútočíme nebo utečeme, aby „to nikdo neviděl“.
Jenže zvěř dělá ještě jednu věc a pro našem typickém zjednodušování o ni nemluvíme. V každém krizovém okamžiku útoku nebo úprku předchází zásadnější a možná i rozhodující okamžik – každé zvíře se nejprve zastaví a vyhodnotí situaci a až na základě tohoto se rozhodne, zda zaútočí nebo uteče. Co kdyby naše „nereakce“, rozvážnost byla právě tou silou, kterou v sobě máme a dělá nás silnými a mocnými?
Jaké by to bylo vybrat si, jak budeme reagovat?
V krizových situacích s námi cvičí emoce. Ty jsou vyvolány miliony myšlenek, zkušenostmi, strachy. To vše se často děje podvědomě a ani si nestihneme uvědomit, co nás nutí reagovat tak, jak reagujeme. Vybavte si nyní poslední situaci, kdy jste se cítili být pod tlakem, využití, napadeni či jakkoliv podobně, a která vám byla nepříjemná. A protože je po bitvě každý generál, pojďme toho využít a zkusme se zamyslet, co se vlastně dělo, čeho jsme se báli a proč jsme se zachovali tak, jak jsme se zachovali.
Zkuste si vzpomenout, jak jste se v danou chvíli cítili. Jaké myšlenky vám běhaly hlavou, co jste si říkali. Zkuste se odprostit od rozumu, hledání pravdy a obhajování se. Teď nejde o to vyhrát, ale pochopit, co se v takovou chvíli ve vás odehrává. Zkuste si všechny tyto myšlenky zapisovat. Po každé takové myšlence se ptejte sami sebe: „A co mi na tom vadí?“ nebo „Proč mi to vadí?“. Cokoliv si odpovíte, si zapište.
Gratuluji vám!
Po několika minutách máte na papíře přesně to, co s vámi tak cvičí, co ve vás vzbuzuje strachy, obavy, pocity ohrožení nebo méněcennosti. A ať tam máte cokoliv, s každou takovou záležitosti můžete mít lehkost, můžete se ní netrápit, přijímat ji jako svou součást. Potom už je daleko obtížnější vám přes tuto slabou stránku ublížit a vy se v obdobných inzultacích cítíte bezpečněji, reagujete více vědomě, nikoliv pod tlakem emocí, a s takto „ošetřenými“ slabými místy mate svůj život stále více a více pod kontrolou, bez nepříjemných emocí, žijete s lehkostí.
Jak získat onu lehkost?
V rámci Access Consciousness® sezení používám tzv. čistící prohlášení, která pomáhají objevit a odplavit všechny nepříjemné emoce a bloky. Spolu s nimi praktikuji Access Bars® – jemné doteky a stimulace bodů na Vaší hlavě zase rozproudí energie a Vy se budete na konci sezení cítil lehčí, svěží a plní chuti do života.
Co Vám ještě brání v tom cítil se úžasně? Co Vám brání žít život plný radosti?