Miluju potkávat se s přáteli. Miluju povídat si s nimi. Miluju pozorovat, kam a jak se jejich životy ubíhají. A úplně nejvíc miluju, když si vybírají žít tak, jak chtějí, vybírají si víc, než nám kdo vůbec dokázal popsat, že je kdy možné nebo nemožné.
A o tom to celé je! Tedy alespoň v mé realitě, v mém vesmíru. Vnímat víc, chtít víc, vybírat si to nejvíc!
Všechno, co jsem kdy slyšel, četl nebo viděl, nyní omezuje mou představivost a staví bariéry, jinými slovy: dokázal jsem si představit jen to, co jsem už znal, někdy viděl nebo zažil. Vše ostatní pro mě vlastně neexistovalo. Neviděl jsem to. A tudíž jsem si to nemohl vybrat. Omezovalo mě to v tom vidět, co všechno je v mém životě možné.
Během života kolem sebe stavíme zeď, pěkně cihlu po cihle. Dává nám pocit jistoty a chrání nás před tím, co je tam “venku”. Hloupé je, že přes tyto zdi nevidíme dál než na konec své krabice. Taky jsem měl pár takových zdí. Jen jsem dostal možnost podívat se, co za tou zdí vlastně je. Je tam cely svět, celý vesmír, je tam úplně vše. A natáhnout pro to ruku a utrhnout si pro mě to nejvíc je jednodušší, než jsem si myslel. I pro vás! Ano, i pro tebe, milý čtenáři! Ano, je!
Miluju ten pocit vzrušení, kdy si můžu vybrat cokoliv a je jen na mě, co to bude a co to vytvoří! A chci víc!