Životní ztráty aneb když litujeme sami sebe

Určitě jste to také zažili – ztráta oblíbené hračky, peněz, rozchody, úmrtí blízkých. To jsou situace, které v nás vzbuzují emoce, často ty nepříjemné. Následně smutníme, pláčeme, upadáme do depresí, hroutíme se. Znám to velmi dobře. Obvykle jsem ke smutným pocitům přidal ještě vztek, nejlépe na někoho druhého. Ono to tak nějak všechno zjednodušuje – hodit to na někoho jiného 🙂 Co když je to ale jen o nás a jsme tak neuvěřitelně sobečtí?

Litujeme leda sami sebe

Vezměme si jako příklad úmrtí blízké osoby. Pohřeb. Rodina, přátelé, známí – ti všichni se sejdou a truchlí, pláčou. Ale proč? Co je na úmrtí člověka tak smutného? Co jste si na pohřbu někoho blízkého říkali? “Už ho nikdy neuvidim!” nebo “Už si s ním nikdy nepopovídám!” nebo “Takovej hodnej člověk, je ho škoda!”? Trefil jsem se? A všimli jste si, jak jsou tyto věty plné sobectví? JÁ, JÁ, JÁ! I poslední věta je o tom, že už u sebe nemáme takového hodného člověka – zase MY. Když pláčeme a truchlíme, tak obvykle truchlíme kvůli sobě, že my o něco přicházíme, my už něco nebudeme mít. Vidíte?!? Na sobectví není nic špatně, jen je fajn si to přiznat 🙂

Na pohřbech se smějme!

Proč by pohřeb nemohl být oslava života někoho, kdo přispíval do toho našeho, kdo nás dokázal rozesmát nebo i rozplaktl, někoho, kdo byl pro nás důležitý, na koho jsme se těšili? Tipuju, že se vám nyní kouzlí úsměv na rtech, nebo alespoň na duši.

Pohřeb jako obřad je hezká ukázka toho, jak jsme spoutaní společenskými pravidly, očekáváním, tím, co se má a nemá. Všichni pláčou, tak vy přece musíte taky. Ale proč? Co když jste naplněni štěstím, že jste měli možnost prožít kus života s někým tak užasným, jako je nebožtík? Co když víte, že zde splnil svou roli a tak “nastal čas jít dal”? Vždyť to jsou krásné věci, tak proč plakat? Štěstím, to ano! Jenže zkuste se na pohřbu usmívat, to vás brzy odvezou ve svěrací kazajce. Ach ta společenská pravidla.

Malé tajemství

Dovolme si jedno malé tajemství. Dovolme si hrát divadlo. Plačme, ale vnitřně buďme naplnění láskou a štěstím a vděčností za to, že jsme měli možnost zažít všechno to krásné.


Pod čarou: Před časem jsem vyjádřil přání mít veselý pohřeb a hlavně veselé parte, vlastně by to měla být pozvánka na párty. Jste zváni! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *